Pracovní doba řidičů MHD a linkových (někdy taky příměstských) autobusů, kdy žádná z linek nepřekročí 50 km

Jaké jsou pravidla pro poskytování bezpečnostních přestávek? Jak rozvrhnout pracovní dobu řidičů MHD a linkových autobusů? Jak je to s délkou směny řidičů MHD a linkových autobusů? Jsou nějaká pravidla pro vyplácení příplatku při práci ve stíženém pracovním prostředí? Jak naplánovat směnu těmto řidičům? Musí mít řidiči MHD a linkových autobusů přestávku na jídlo a oddech? 

Poskytování bezpečnostních přestávek

Bezpečnostní přestávka (dále také "BP") je součástí pracovní doby, což je zřejmé z ustanovení § 89 zákona č 262/2006 Sb., zákoník práce (dále zákoník práce): “Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních bezpečnostních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby.“  Řidiči autobusu u linek do 50 km vznikne nárok na BP po 4 hodinách řízení (dle nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě; déle NV 589/2006 Sb.). Žádný ze současně platných právních předpisů nevyžaduje, aby tato doba řízení byla vnímána jako nepřerušená doba řízení. Ze znění nařízení vlády je zřejmé, že tato přestávka může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 10 minut, což znamená, že doba řízení bude touto dobou přerušena; nemusí jít tedy o souvislou dobu řízení v době trvání 4 hodin. Bezpečnostní přestávka slouží k přerušení práce jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus [§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů]. Má-li jít o přerušení práce, nelze bezpečnostní přestávku poskytnout na začátku či na konci pracovního úkonu, tzn. BP nelze zařadit na konec pracovní doby, pokud následuje nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu.

Dále pak nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, je k problematice BP, v Příloze č. 1 bodu 3. písm. b) uvedeno: zaměstnavatel je povinen zajistit, aby během bezpečnostní přestávky řidič nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad.

Rozvržení pracovní doby

Povinností zaměstnavatele je rozvrhnout týdenní pracovní dobu (zpravidla 40 hodin viz § 79 zákoníku práce), do pracovního týdne tak, aby současně dodržel limity nepřetržitého odpočinku mezi směnami § 17 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě; (dále NV 589/2006 Sb.) a nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 18 NV 589/2006 Sb.) Pracovní týden bývá zpravidla pětidenní. Od výše napsaného se lze odchýlit pouze v případech nerovnoměrně rozvržené pracovní doby, kdy zaměstnavatel musí stanovit vyrovnávací období, během něhož nesmí průměrná týdenní pracovní doba přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu.

Zaměstnavatel může rozvrhovat pracovní dobu pouze v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, nikoliv plánovat současně i přesčasovou práci. Přesčasová práce je práce konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.

Proto je skutečná pracovní doba rozlišována na směny a na práci přesčas. Směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat, viz. § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Takto je také vyžadována evidence pracovní doby dle § 96 zákoníku práce.

Délka směny řidičů MHD a linek do 50 km

Délka směny řidičů MHD a linek do 50 km je stanovena jako 13 hodinová, se započítáním případné režijní jízdy. V praxi 13 hodinová směna nečiní potíže. S problémy se setkáváme při kontrolách směn, které probíhají v noční době, tedy v časovém rozpětí mezi 22 hod až 06 hod.  V NV 589/2006 Sb. je v § 16 odst.2 uvedena směna 13 hodin a dále pak směna zaměstnance pracujícího v noční době jako 10 hod během 24 hodin po sobě jdoucích. Pro porozumění je nutno přihlédnout k dikci § 3 písm. g) NV 589/2006 Sb., který definuje, kdo je zaměstnancem pracujícím v noční době. Jsou to členové osádky nákladního automobilu nebo autobusu, jejichž pracovní režim je stanoven podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství nebo podle mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů. Řidiči linkových autobusů do 50 km a MHD jsou z těchto předpisů vyjmuti, a to na základě článku 3 nařízení ES 561/2006, proto se na tuto skupinu řidičů délka směny v rozsahu 10 hod určená zaměstnancům pracujícím v noční době nebude vztahovat. Výjimkou budou zaměstnanci zajišťující údržbu dráhy speciální (metro) v městské hromadné dopravě, kteří vykonávají práci během noční doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, kteří jsou dále citováni v definici, kdo je zaměstnancem pracujícím v noční době.

Zaměstnanci MHD a linkových příměstských linek do 50 km budou mít stanovenou noční směnu v souladu se zásadami zákoníku práce. V průměru by měla být noční směna v délce 8 hod. Při výpočtu se vychází z pětidenního pracovního týdne. Pro názornost – pokud zaměstnavatel určí zaměstnanci jednu noční směnu v délce 13 hod., ostatní noční směny v tom daném týdnu by měly dát součet 27 hod (13+27=40).

Nevyplacení příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí

Dle § 117 zákoníku práce přísluší za dobu práce ve ztíženém pracovním prostředí zaměstnanci dosažená mzda a příplatek. Obdobně to platí pro zaměstnance pobírající plat (§ 128 zákoníku práce). Ztížené pracovní prostředí vymezuje § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí (dále jen „nařízení vlády“).

Za ztížené pracovní prostředí se považuje takové prostředí, ve kterém je výkon práce spojen s mimořádnými obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujícího vlivu, jakož i z opatření k jejich snížení nebo odstranění. Taxativní výčet jednotlivých ztěžujících vlivů je uveden v druhém odstavci § 6 nařízení vlády. Může jít například o prach, vibrace, vysokou koncentraci chemických látek v ovzduší či nadměrný hluk na pracovišti.

Zda je zaměstnanec vystaven prostředí se ztěžujícími vlivy, vyhodnocuje zaměstnavatel v závislosti na zvláštních právních předpisech souvisejících s hygienou práce a kategorizací prací.

V případě řidičů připadá reálně v úvahu ztěžující vliv spočívající v „rozdělení směny nebo výkonu práce zaměstnavatelem, které v souhrnu činí alespoň 90 minut, jestliže je v době přerušení výkonu práce pro zaměstnance nedostupné jeho obvyklé společenské prostředí a sociální zázemí, nebo je jejich dostupnost značně ztížena, nebo je ztížena ochrana místa, ve kterém musí zaměstnanec dobu přerušení práce trávit, před klimatickými a jinými nepříznivými vlivy.“

Výše příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí při rozdělení směny nebo výkonu práce podle předchozího odstavce činí nejméně 10 % základní hodinové sazby minimální mzdy za hodinu práce odpracovanou v rozdělené směně nebo při rozděleném výkonu práce.

Plánování směn, pohotovost, doba čekání

Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodl. Za dobu držení pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna podle § 140 zákoníku práce a do pracovní doby se nezapočítává. Evidence pohotovosti, kdy byl proveden výkon práce, se vede v souladu s požadavkem § 96 zákoníku práce a je pracovní dobou. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas se všemi důsledky.

V dopravě je odlišnost od definice místa držení pracovní pohotovosti dle zákoníku práce, který vyžaduje jiné místo, než je pracoviště zaměstnavatele. Pracovní pohotovostí podle NV 589/2006 Sb., může nastat u kategorie řidičů MHD nebo linkových autobusů do 50 km také v některých případech při čekacích dobách na hranicích (příhraniční spoje) a nebo čekací době z důvodu zákazu jízdy; je to i doba strávená řidičem za jízdy na sedadle spolujezdce, avšak tato varianta je málo pravděpodobná u linek do 50 km. Doba pracovní pohotovosti není považována za dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami a v týdnu, a je potřeba na toto myslet při plánovaní směn a dob odpočinků.

Výše popsanou zmínku o dobách neočekávaných čekání (pohotovost) je nutno odlišit od plánovaných dob čekání mezi spoji, které NV 589/2006 Sb. definuje jako dobu čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě prováděné autobusy, dobu časově a místně určenou jízdním řádem, ve které řidič linkové osobní dopravy neřídí vozidlo ani nevykonává žádnou jinou práci pro zaměstnavatele; tato doba se nezapočítává do pracovní doby (dále jen „doba čekání mezi spoji“).  Za dobu čekání mezi spoji náleží členu osádky autobusu v linkové osobní dopravě odměna podle § 9a NV 589/2006 Sb.

Přestávka na jídlo a oddech řidičů MHD a linkové osobní dopravy u linek do 50 km

Poskytování přestávky na jídlo a oddech je upraveno zákoníkem práce; NV 589/2006 Sb. nestanoví pro kategorie řidičů MHD a linkových autobusů linek osobní dopravy do 50 km žádné výjimky. Nejdéle po 6 hodinách práce je povinností zaměstnavatele poskytnout přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Tuto přestávku lze rozdělit tak, aby alespoň jedna její část činila nejméně 15 minut. Poskytnuté přestávky na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby a neposkytují se na začátku a konci pracovní doby.

V případě, že se kryje doba čerpání přestávky na jídlo a oddech s bezpečnostní přestávkou (připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech), započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. Je vhodné připomenout, že bezpečnostní přestávka se u kategorie řidičů MHD a linkové osobní dopravy linek do 50 km může čerpat v částech – po nejméně 10 minutách.

Je-li řidiči přidělena práce, které z provozních důvodů nemůže být přerušena přestávkou na jídlo a oddech, musí být zaměstnanci poskytnuta přiměřená doba na jídlo a oddech a tato doba je započítávána do pracovní doby jako odpracovaná.